Co mi nejvíce chybí (a vadí) v této době?

Období tzv. „Korona krize“ si vyžádalo mnoho změn, nařízení a omezení, jejíchž důsledky se promítají do každodenního života všech z nás. Některé z těchto změn, vyvolaných vládními nařízeními jsou zcela opodstatněné, některé méně a některé jsou přinejmenším úsměvné.

Jako první si musíme ujasnit, s čím se jako lidé, v období této krize, vlastně potýkáme. Z článků, psaných odborníky, vědci, virology a dalšími, jsem se dozvěděl, že Covid-19 je, zjednodušeně řečeno, „pouze“ zmutovaný virus SARS, se kterým jsme byli schopni se vypořádat již v roce 2003. Teoreticky je to patogen podobný chřipce.

Když jsme si ujasnili, co je Covid-19, podívejme na samotný problém, v který tato „pandemie“, podle všeho procentem globálního rozšíření neodpovídající příkladu pandemie, vyústila. Již na začátku, několik týdnů před karanténou, vydala světová zdravotnická organizace statistiku, popisující, jaké věkové skupiny mají nejvyšší pravděpodobnost, nakazit se, potažmo zemřít na toto onemocnění. Z této statistiky vyplývalo, že nejrizikovější věkovou skupinou jsou lidé nad 60 let. Potom také samozřejmě vážně nemocní lidé, s oslabeným organismem. Pokud se nad tímto výsledkem zamyslíte, hned vás napadne logické řešení. Tím by bylo „uklidit“ rizikové osoby do přísné karantény a problém by byl vyřešen. Bohužel, podle některých bohudík, vláda přišla se sadou naprosto brutálních opatření.

Jejich úmysl „zachránit všechny občany“, byť je v základu dobrý, mi přijde poněkud zvláštní. Osobně, zdůrazňuji, podle mého názoru, mi připadá nesmyslné snažit se ochránit všechny. Proč? Je to jednoduché. Jak bylo řečeno, na Covid-19 převážně umírají lidé nemocní, lidé trpící tzv. „civilizačními chorobami“. To jsou lidé, o kterých se normálně moc nemluví a také jsou to lidé, kteří si, do jisté míry, mohou za svůj zdravotní stav sami, díky špatnému stravování a životosprávě. Ročně v ČR zemřou lidé na rakoviny, na silnicích, anonymně a teď, o lidech trpících „korona virem“ slyšíme ve zprávách a denně sledujeme statiky o počtu mrtvých. A co víc, na jejich léčbu se nebojíme obětovat miliony, ne-li miliardy, ze státního rozpočtu. Kdybyste v roce 2009 onemocněli rakovinou, mohlo by se vám stát, že by vám doktor řekl, že na vaši náročnou léčbu už nejsou peníze…a prostě umřete. Osobně si myslím, že léčba těchto lidí je vysoce nákladová a možná i zbytečná. Podle statistik na korona virus zemřou asi 2-5% všech nakažených, takže ze všech lidí obecně, a většinou jsou lze mluvit o lidech, kteří by dříve, nebo později také zemřeli na následky špatné životosprávy. Nemyslím si, že je vhodné, kvůli těmto lidem, zadlužit stát, připravit mnoho lidí o práci a pohřbít ekonomiku ČR.

Podívejme se blíže na samotná opatření. Karanténu jsme probrali. Zavírání škol je podle mě zbytečné. Studenti nejsou riziková skupina a pokud se někteří učitelé cítí být ohroženi, stát by jim mohl poskytnout finanční prostředky, nutné pro život, na které by stát měl, protože by nefinancoval všechny obyvatele, ale jen opravdu potřebné, nebýt karantény. Na druhou stranu, když už jsou školy zavřené, osobně mi to nevadí. Můžu si práci rozvrhnout, tak, jak potřebuji a mám na ni svůj klid. Můžu se vzdělávat více v oblastech, které mě skutečně zajímají a „nemarnit čas“ v přeplněné třídě, kde má vyučující práci, krom výuky, ještě s okřikováním spolužáků s větší dávkou sebevědomí, což mě, jako introvertovi více, než vyhovuje.

Závěrem by se slušelo říct, že naštěstí už opatření nejsou tak bezhlavá a nesmyslná, takže mi současná situace přestává pomalu vadit, ale k dokonalosti má pořád daleko. Doufejme tak, že až přijde další „pandemie“, a ona jistě přijde, politici už nebudou vytahovat jedno nesmyslné nařízení za druhým, ale půjdou na věc s rozumem.